Čtrnáct rad pro rodiče, kteří nejsou nadšeni z vysvědčení svého dítěte
Jestli patříte k těm, kteří očekávají na vysvědčení svého potomka spíš vyšší číslice, pak si dřív, než vás začne svrbět ruka nebo přijdete se sžírající kritikou, prostudujte praktické tipy a doporučení od magistry Bohuslavy Horské z Modré linky.
- Vysvědčení je jenom vysvědčení, není to otázka života a smrti. A pololetí ještě nic zásadního neznamená, na konci může být vše trochu i více jinak. A i kdyby nebylo, je to zase jen vysvědčení…
- I když je pochopitelné, že některá vysvědčení ve vás vzbouří hladinu emocí, zkuste zachovat klid, i když vás váš potomek vytočí.
- Neberte si vysvědčení potomka osobně. Špatné známky neznamenají, že jste špatní rodiče.
- Nereagujte hned. Rozčilí-li vás dítě, dopřejte sobě i jemu časový odstup, než začnete vysvědčení komentovat. Za hodinu by už mělo být o něco lépe a uváženěji.
- Oceňte to, co se na vysvědčení vašeho dítěte ocenit dá, i kdyby to byla jednička z chování. Každé dítě ji nemá.
- Uznejte snahu tam, kde ji dítě vynaložilo, i když to na známce není vidět.
- Navrhněte, v čem by se dítě mohlo zlepšit. Klaďte si reálné cíle, které nebudou stresovat vás ani dítě. Zeptejte se ho, v čem mu můžete pomoci.
- Nesrovnávejte svoje dítě s jinými. Terezka Nováková má sice jedničky odshora až dolů, ale vaše dítě je vaše dítě, pro vás to nejdůležitější, jedinečné. Srovnávání v něm může vzbudit dojem, že byste raději měli doma Terezku než jeho.
- Neříkejte v rozčilení věty, které se vašemu potomkovi „vypálí do cédečka“: „Z tebe nic nebude, s takovou to nikam nedotáhneš…“ Vzpomeňte na ty, o kterých se dětí učí: Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetanu, Thomase Alvu Edisona či Alberta Einsteina. Jejich vysvědčení byla více než pestrá, a přesto jsou dnes dáváni dětem za vzor.
- Oddělte dítě samotné od jeho chování nebo výkonu. Neříkejte: „Ty jsi hrozný lajdák.“ Lepší bude: „Vadí mi, že jsi letos ve škole lajdal.“
- Věta „S takovým vysvědčením se domů nevracej“ nesmí být vyřčena. Může spustit něco, co jste v žádném případě nechtěli.
- Domníváte-li se, že je dítě třeba potrestat, třeba za lajdáctví, netrestejte jej v rozčilení – určitě ne fyzicky, nedávejte mu domácí vězení apod. Vhodným trestem je o něco snížené kapesné, omezení dárků za vysvědčení apod.
- Oslavte společně pololetní vysvědčení tak, jak je to pro vás i dítě příjemné. Odměna za vysvědčení je na vás, ale i méně dobré vysvědčení si rozumnou odměnu zaslouží.
- Odměňte sebe. I vy si to zasloužíte, máte za sebou poločas dalšího školního roku. A navíc, pokud čtete tyto řádky, znamená to, že se o své dítě zajímáte, a to je opravdu oceněníhodné.
Zdroj: http://ona.idnes.cz/
